Definice IQ IQ je rozumová schopnost řešit různé situace, přizpůsobovat se jim a případně se z nich i učit. Je z části geneticky daná, ale podle výzkumů je možné její hodnotu ovlivnit během života.
První měření IQ Jako první se IQ pokusil měřit francouzský psycholog A. Binet. Měl za úkol vyčlenit z kolektivu méně schopné děti, které by ve třídě mohli zpomalovat ostatní.V roce 1905 se tak ukázal na světě první inteligenční test.
Využití IQ testů ve válce V hojné míře se využíval test IQ již během první světové války. USA je používali pro nalezení vojáků, kteří byly schopni se rychle učit potřebné znalosti.
Jedinci s vysokým IQ Například o A.Einsteinovi se tvrdí, že ve škole měl velmi špatné výsledky, ale měl přesto vysoké IQ. Vysoké IQ měl, ale ve škole mu nikdy nehrozilo propadnutí. Často se tává, že jedinci s vysokým IQ nedosahují ve školách stejných výsledků jako jejich vrstevníci s průměrným IQ. Je to proto, že nemají motivaci - v podstatě neví jak, nebo čím rozvíjet své schopnosti, neboť učivo jim přijde samozřejmostí a nezaujme je.

Co to je IQ?

V roce 1912 poprvé použil definici IQ německý psycholog William Stern. Jedná se o zkratku intelligence quotient, čili inteligenční kvocient, která se používá jako určitý odhad schopnosti uvažovat a přemýšlet. Původně IQ test udával poměr mezi mentálním a kalendářním (opravdovým) věkem jedince, násobeným stem.

V současnosti se ale nejvíce používá tzv. odchylkové neboli deviační IQ, u kterého se porovnává úroveň schopností jedince vzhledem k průměru populace v dané skupině.

Průměr v dané skupině je určen nejčastěji hodnotou 100. Přibližně 70% lidí má hodnotu IQ 85-115, 13% populace má IQ 115-130 a nad 130 už jen něco málo přes 2% obyvatel. Podobné rozdělení je i u nižších hodnot IQ. Jedinci, kteří dosáhnou 70 a méně bodů, spadají do kategorii mentální retardace.

Samotný mozek je se svými miliardami úzce propojených neuronů nejsložitějším orgánem v těle. Vědci se snaží pochopit všechny jeho záhady a každý nový výzkum dává nahlédnout nejen hlouběji do stavby tohoto orgánu, ale otevírá i nové cesty do budoucna. Mozek neboli cerebrum je organizačním a řídicím centrem nervové soustavy obratlovců. Z makroskopického hlediska je možné mozek rozdělit na několik částí – koncový mozek, střední mozek, mezimozek, mozeček a prodloužená mícha. Každá z částí obsahuje důležité struktury a je zodpovědná za různé funkce.

Mozek obratlovců vzniká z neuroektodermu, tedy podélného pruhu zárodečného listu, z nějž se vyvíjí nervová soustava. Během zárodečného vývoje se objevují postupně různé oddíly mozku, které sice každá samostatně plní určité úkoly, ale rovněž spolupracují i navzájem.

Dříve se předpokládalo, že intelektuální schopnosti jsou uloženy především v šedé kůře mozkové. Pozdeji ale vyšlo najevo, že muži mají ve srovnání s ženami, šedé hmoty v mozku přibližně šest a půl krát více. Rozdíly v testech inteligence však nějaký vliv nepotvrzují. Evoluce člověka tedy vytvořila dva odlišné typy mozku, přičemž oba jsou určeny ke stejnému inteligentnímu chování. Inteligence tedy nezávisí na jednotlivé struktuře mozku, nebo například na některý z jejích částí. Závisí na tom, jak efektivně informace mezi různými lokalitami mozku cestují.

Samotné testy měření IQ se neustále vyvíjejí a Vy si nyní na této stránce můžete vyzkoušet v současnosti jeden z nejpřesnějších!